V kavárně bakalářku nevysedíte :-)

…aneb jak efektivně využít čas před samotným odevzdáním práce!

Nejvíc si z vejšky pamatuju čas, který jsme trávili u „příprav“ na zkoušky v hospodě. Tenkrát to byly počátky Potrefené husy. Měli vzadu takový kout, kde se nás vpohodě vešlo 5 – 20 a mohli jsme se společně učit. No učit. My jsme se vlastně nikdy neučili … nejdříve jsme splkli o životě a pak jsme vytáhli školu. Profesory, drby, co nám jde a co nám nejde. Uplynulo zrhuba 5 někdy 8, někdy 12 hodin a my jsme furt plkali. A zkouška nebo zápočet byli druhej den….

A úplně stejný to bylo s bakalářkou. Vlastně to bylo skoro horší. Protože zápočet nebo zkouška se dala 2x, ve vyjímečných případech i 3x opakovat .. dokonce existovali tací, co si tahali zkoušky několik let po sobě…ok. Ale státnice s obhajobou měly jasně danej termín. Nikdo si nemohl řict, tak půjdu na ten druhej termín. Nebo když mne vyhodí, půjdu za týden znovu. Kdepak … 

Státnice byly teď jen jedny a další nejdřív za půl roku. Termín odevzdání bakalářky byl jasně danej a žádný pozdní odevzdání nám nikdo netoleroval. A když, tak maximálně o den. Víc ani rana. Riskovali jsme rok života bez statutu studenta. Však víte o čem mluvím :- ) Ale bylo to tak moc fajn, sedět .. povídat si o životě a jen tak být ….

Možná jste se v úvodních odstavcích poznali. Studentskej život je v tomhle děsně fajn.

Čas nemá konce, povinnosti jsou vzdáleny (i když jsou vlastně už za rohem) a život je takovej volnej. Horší je to po příchodu z hospůdky domů nebo na kolej. Otevřete počítač a zjistíte, že jste sice bohatší o spousty vtípků se spolužáky. Že cítíte sounáležitost, že jste na tom všichni stejně. Že všichni nebo většina tak nějak nevíte co a jak kam napsat, že se vám nechce furt chodit za vedoucím. Že je to celkem opruz dávat si pozor na citace, číslovat obrázky a tabulky, vymýšlet něco nového … no jo. Ale co teď s tím? Jak si s tím poradíte? 

…. Protože tu práci musíte už za 10 dní odevzdat!

A to jste ještě zapomněli, že potřebujete 2 – 3 dny na tisk a svázání, protože v expres režimu je to fakt drahá záležitost.

… Možná teď děláte úplně stejně. Jak z toho ven? 

Doprá zpráva je, že tu mám pro Vás pár drobných rad, jak posledních pár dnů překonat a úspěšně doputovat k obhajobě. Zaměřte se na těchto pár věcí a máte vyhráno. 

• vytvořte si plán a toho se striktně držte
• najděte si si systém psaní
• nedělejte zbytečné chyby
• neprokrastinujte!

Vytvořte si plán a toho se držte .. psaní bakalářky není jenom to samotné psaní, ale také odpočinek, možná práce, sport a jiné aktivity. Je dobré si na poslední dny před odevzdáním dát jasný plán co budete dělat a co vypustíte. 

Pozor? Striktně doporučuju, pokud jste zvyklí sportovat nebo chodit na procházky či jinak relaxovat, tuhle činnost úplně nevypouštět – mozek si při ní odpočine a je schopen další práce. Na druhou stranu není potřeba to přehánět a jet ve 3 fázovém tréninku. Teď máte důležitější věc než buchty na břiše nebo kulaťoučký zadek :- )

Systém psaní a co si pod ním představit?

Prvním krůčkem k úspěšnému dopsání práce je vědět, kam směřuju a rozdělit si cestu do několika oddělěných částí. Například podle kapitol nebo podkapitol. Stanovit si jasný cíl, který v ten den vytvořím, kterou kapitolu či podkapitolu a toho se striktně držet. 

Pozor: nedoporučuju napsat za den víc jak 8 – 10 stran

Nedělejte zbytečné chyby .. chybování je největším žroutem času, obzvlášť, když už jste před cílovou páskou a nervozita se stupňuje. Vím, že se pravděpodobně budete dělat stále stejné chyby dokola, tak jako vaši kolegové a jiní studenti. Sepsala jsem o nich eBook zdarma (X nejčastějších chyb v bakalářce a jak se jim vyhnout)….

…No a hlavně, hlavně, hlavně neprokrastinujte… Myslím, že zásadní je si uvědomit, že tohle období se psaním práce je krátké, časově omezené a má jasně daný konec. Přijde den, kdy práci dopíšete, vytisknete a odevzdáte. A není to v nedohlednu, ale naopak. Jasně víte, který den to nejpozději musí být. Takže zatněte zuby, pár dnů menší porce spánku nebo troška méně sportu neuškodí. A co rozhodně nebude chybět v přípravě odevzdání, je „plkání“ s kámošema v hospůdce. Protože neexistuje sladší odměna, než propařená noc po vítězném obhájení práce… a následná kocovina? Ta za to preci stojí :- )