Jan Werich
Nikdy by mě nenapadlo, že se ve třech slovech o šatech, může schovávat tolik moudrosti.
Na druhou stranu, s veškerou upřímností, jsem žena, a jsem žena velmi marnivá 🙂 marnivá. Takže oblečení patří k mým významným zálibám…
O mojí marnivosti tento článek dnes není (ačkoliv by mohl být celkem dlouhý, to mi věřte).
Toto zamyšlení není ani o tom, že obálka neříká nic o tom, co se schovává uvnitř. Že všichni jsme si při narození a smrti rovni. Že se nemá soudit podle vzhledu apod. Nad tímhle vším se můžeme zamýšlet třeba někdy jindy.
A také nad tím, co to pro Vás může a nemusí znamenat.
Téma tohoto článku mne napadlo, protože mi napsala jedna studentka s dotazem: Co je nejlepší si obléknout ke státnicím?
Chvíli jsme spolu řešily vhodné oblečení a její dotazy mne přiměly k tomu, se nad tímto „problémem“ zamyslet hlouběji.
Pokud se chystáte k obhajobě své bakalářské práce, pak jistě víte, že:
… kdybych nad tím přemýšlela při své obhajobě před mnoha lety, asi bych se lekla a nikam nešla. Jenže v té době až tolik možností nebylo. Prostě ke státnicím se šlo v několika málo variantách oblečení. Chlapci to měli tenkrát jednodušší. Byla prostě pouze a jen jedna možost. Oblek, v něm košile s kravatou a černé boty. Holky volily mezi kalhotovým kostýmem nebo šatovým. Některé zvolily pouze šaty.
Za poslední roky u státnic jsem byla svědkem stovek různých variant obleční mužů i žen (chlapců a dívek).
A rozhodně nemůžu říct, že bych já sama byla spokojená alespoň s polovinou. Vůbec … A můžu o sobě zodpovědně říct, že pracuji na svých předsudcích a soudech druhých, už několik dlouhých let.
A teď si představte ty ostatní členy komisí a jejich myšlenky. Například ženy:
„Tak mluvit neumí, práce je průměrná a ještě ke všemu se na těch podpatcích neudrží…“
„Hm, má pěkné nohy, ale nemusela by je tady vystavovat na odiv celé komisi. Obzvlášť tu část nad koleny. Nebo si myslím, že jí to pomůže…“
„Kéž bych i já před těmi třiceti lety měla možnost se ke státnicím takhle obléknout…“
„Je o o polovinu mladší a zadek má třikrát větší než já….a co vědomosti, jak je na tom?“
… no napadá mne spousta dalších myšlenek nás žen.
Do mužských myšlenek se fakt raději pouštět nebudu. Na to znám muže moc dobře :- ))))))
Sečteno podtrženo! U obhajoby jste kvůli svým znalostem, dovednostem, kvůli svojí bakalářské práci. Ne kvůli tomu, jestli máte šaty modré nebo růžové. A jestli máte zelenou kravatu nebo dřevěného motýla. Móda není hlavním argumentem.
Jenže tak jako platí pravidla oblékání například do státní opery nebo národního divadla. A i ty dnes dostávají velmi zabrat.
Tak platí pravidla oblékání i ke zkouškám a obzvlášť k závěrečným obhajobám.
MUŽI:
Ke státnicím rozhodně nepatří:
Uděláte dobře, pokud oblékne klasický oblek černé, šedé nebo modré barvy. Černou volte s proužkem nebo nějak změkčenou, ať nevypadá, že jdete na svůj vlastní pohřeb 🙂 V něm vypadá dobře bílá nebo světle modrá košile, a samozřejmě kravata. Kravatu volte decentní, bez zbytečných ornamentů. Boty černé nebo hnědé a pásek sladěný k botám.
Když budete postupovat v tomto duchu, neuděláte chybu.
A Vy ŽENY? Vyhněte se:
Zvolte šaty nebo kostýmek, kde sukně bude po kolena. Ruce budou zakryté nad loket a prsa nebudou z výstřihu volat „halóóó…“.
Zvláštním tématem jsou punčochy. Kulantně řečeno – to vedro prostě chvíli vydržíte.
Bez punčoch ke státnicím nechoďte! Nejdete na párty, ani k bazénu. Jdete před komisi! To je takový drobný rozdíl.
Naprosto rozumím tomu, že byste mohli chtít svým dojmem doplnit chybějící mezery v bakalářce. A je rozhodně možné, že to jaký uděláte dojem, bude mít vliv na výsledné hodnocení Vaší práce a obhajoby.
Ale nikdy nemůžete vědět, zda Váš případný „výstřelek“ v oblečení povede komisi Vám naproti nebo spíš naopak.
Bylo by dobré věřit natolik svojí práci, že v ní nemáte zbytečné chyby. O tom píšu například v tomto eBooku zdarma.
Pokud chcete být ještě jistější, pak spousta velmi důležitých věcí, které prostě v bakalářce být musí a zároveň Ty, které tam byt nesmí, najdete v eBooku Jak napsat bakalářku.
Ať se Vám ve finiši daří. Lucie