Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost!

Slavný citát italského umělce, sochaře, malíře, ale také básníka Michelangela Buonarrotiho se mi vybavil v jeden prázdninový den, kdy jsme se s rodinou vraceli z takového nepříliš podařeného výletu na Vysočinu. Znáte to .. něco si naplánujete, pak začne pršet, děti jsou protivné, máte hlad. No prostě rodinná klasika. Ten hlad byl z celého výletu tak nějak nejvýraznější. Takže jsme se rozhodli si odpolední náladu zlepšit naplněním žaludku něčím fakt dobrým.

Google vždycky ví, kam nás poslat. Výletní restaurace s hřištěm pro děti, kousek od cesty a specialitami v jídelním lístku se jevila jako skvělá volba. A tady začíná příběh o tom, že maličkosti dělají dokonalost a jak takové maličkosti mohou ovlivnit to, zda se k Vám zákazník znovu vrátí, dá Vám pozitivní recenzi a neodradí případné potencionální zákazníky. V tomto podniku jsme však oproti recenzím trošku narazili. Tedy já 🙂

Když to vezmu jako výčet postupných maličkostí, které nám rozhodně daly pocit nedokonalého zážitku, začnu tou první.

Maličkost první:

Prázdná restaurace a nikdo nás nepřišel uvítat a případně posadit. Možná si řeknete – no to přeci není až tak úplně běžné, aby vás někdo usazoval. Děláte z komára velblouda. Tak nemůžu úplně nesouhlasit. Ale tento příběh je o maličkostech. Pro mne to byla zásadní maličkost, ze které jsem měla pocit, že tak nějak je jedno, jestli si tam oběd dáme anebo ne. Prostě jsem se necítila jako vítaný návštěvník. O tom, že jsme sebou měli malé dítě a tedy by nám personál donesl dětskou židličku je snad lepší ani nemluvit. A to se nestalo ani, když už jsme seděli u stolu, takže z malé maličkosti se stala trošku větší veličkost.

Můj mírně rozladěný první dojem naštěstí mírně spravil prostředí restaurace, které bylo fakt povedené. Jídelní lístky hezky zpracované, žádné slátaniny, perosnál sympatický a celkem ochotný.  Tu se však dostáváme k maličkosti číslo dvě.

Maličkost číslo dvě:

„Který z vašich speciálních steaků byste mi, slečno, doporučila?“ Jakože to fakt není neobvyklá otázka na číšníka/číšnici, že? Nebo se pletu? S mírně plachým úsměvem na rtech slečna odvětila: „No víte, já zvěřinu nejím, takže Vám jako úplně nemůžu doporučit.“  Wau. Jakože fakt?

Přichází na řadu…

…maličkost číslo tři.

Restauraci jsme si vybrali, protože měla uvedeno „děti vítány“. No, děti asi vítány byly, protože nás nevyhodili hned u dvěří .. ale tam to s vítáním skončilo. Tedy jak se dalo očekávat, náš dvouletý asi po 10ti minutách obhlížení okolí začal lézt po všem co viděl, osahávat výzdobu a běhat po restauraci a hulákat. Jau jau … to nebylo příjemné nám, natož hostům (kterých tam tedy bylo fakt málo). Naštěstí ustal déšť, což jsme zajásali a že se přemístíme na to super venkovní hřiště venku pro děti.

Maličkost čtyři, pět a šest mám v jednom speciálním balíčku pro odvážné 🙂

Přesun ven nám personál schválil moc rád a rychle. Ale k přemísťování věcí jsme je museli vyzvat (jau jau jau). Všechny stolky byly mokré a jediný suchý měl cedulku REZERVACE. Na dotaz, zda si můžeme na chvíli sednout než si vypijeme kafe, nám personál tak nějak neurčitě řekl, že teda asi jo, že tam asi nikdo z nich teď sedět nebude. U maličkosti v pořadí páté už zvedl obočí i můj muž a přidal se ke mne do skupiny hnidopichů. No a asi poslední jau v tomto příběhu … uprostřed vrcholné sezóny letních prázdnin bylo dětské hřiště zavřené a tak nějak provozu neschopné.

Napočítala jsem správně celkem 6 drobných maličkostí? Tedy jídlo bylo perfektní a luxusně nachystané, káva dobrá zákusek vynikající. Prostředí hospůdky útulné, personál milý a příjemný. V recenzích na facebooku nenajdete negativní komentáře… tedy spíše naopak. Takže jakože sem jediná kdo má problém? Možná ano :- ) A možná ti co ten problém mají taky, už nikdy znovu nepřijedou. I když za výborným jídlem by se do reštyky dalo vracet častěji.

Maličkosti jsou v dnešní době ne že důležité, ale hrají naprosto klíčovou roli v tom, zda si vás bude zákazník pamatovat, jako „jo dobré jídlo“ a nebo „super zážitek, děti nadšené, přijedu zas“. Dobrí jídlo si totiž dnes dáte téměř na každém rohu a když ne každém, tak na každém druhém. Ale my už dnes chceme zážitky. Chceme se cítit vyjíměčně. Chceme vědět, že ten komu platíme dělá maximum proto, aby se nám u něj líbilo.

• Myslete na drobnosti, které přinesou zákazníkovi vyjímečný pocit. Jenom jemu!
• Nebuďte lenošní podat zákazníkovi ruku a pozdravit ho (aji když je to váš 1568 za den)
• Buďte příkladem pro svoje zaměstnance – vždy udělejte o kousek víc, než musíte

Protože uvařit dobré jídlo je dnes samozřejmostí. Ale vytvořit podnik (podnikání), ve kterém maličkosti zanechají v zákazníkovi pocit, že se ocitl na výjimečném místě, není žádná maličkost. Spojením maličkostí však vznikne dokonalost. A ti co dělají maličkosti dnes vedou, určují trh, vydělávají a jsou úspěšní.

Hnidopicha nebrat!

Možná Vás napadá, že zákazníka jako já vlastně nechcete. A že takový hnidopich je jeden z milionu, tak proč si s ním dělat starost… co když ale tenhle zákazník ovlivní dalších 10, 100, 1 000 …… kteří se k Vám nepřijedou ani podívat na skutečný stav věci. Ani nedají šanci udělat si vlastní názor? Prostě pojedou jinam, kde byl ten hnidopich spokojenej. Protože je jistota, že oni s menšíma nárokama budou spokojeni taky!

Co když ovlivní pověst podniku natolik, že přijdete o tržby v řádech desetitisíců korun …

Nad tím už stojí za to se zamyslet, že? 🙂

Máte pocit, že nevidíte maličkosti, které by z Vašeho podnikání udělaly vyjíměčné?

Nejste až takový detailista a stačilo by Vám „pouze“ to dobré jídlo? Potřebujete se naučit vidět maličkosti a tvořit dokonalost?

Máte strach podnikat? Přesto někde uvnitř cítíte, že to opravdu chcete?

Chcete dostávat rady zkušenějších z oboru?